Viktorin Kornel ze Všehrd
| Viktorin Kornel ze Všehrd | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1460 Chrudim |
| Úmrtí | 21. září 1520 (ve věku 59–60 let) Praha |
| Příčina úmrtí | mor |
| Povolání | pedagog, překladatel, spisovatel, advokát, právník a vysokoškolský učitel |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Témata | překlady z latiny, právo a humanismus |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Viktorin Kornel ze Všehrd (1460, Chrudim – 21. září 1520, Praha), spisovatel, právník, univerzitní mistr (1483), od roku 1484 děkan artistické fakulty Karlovy univerzity. Původem byl měšťan, ale byl povýšen do šlechtického stavu. Formuloval program českého humanismu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině chrudimského měšťana kališnického vyznání.[1] Po studiích na pražské artistické fakultě získal v roce 1483 titul mistra a začal přednášet na univerzitě, v roce 1484 se stal děkanem artistické fakulty pražské univerzity. V té době používal jméno Chrudimský. [2] Roku 1487 univerzitu opustil a přijal místo úředníka u zemských desk, zde studoval české právo.[1][3] Stal se váženou osobností, byl velmi známý jako právník a skvělý řečník. Roku 1492 byl povýšen do šlechtického stavu (ze Všehrd).[2] Roku 1493 stal se místopísařem zemských desk. Jeho postavení bylo posíleno tím, že pozice písaře, který by mu byl nadřízen, tehdy zůstala neobsazena.[1][2]
Přátelil se s Bohuslavem Hasištejnským z Lobkovic a společně se stali členy kroužku pražských humanistů. Později se s ním však rozešel pro různé názory na náboženství. Kornel byl stoupencem Jednoty bratrské a po rozchodu s Hasištejnským začal psát česky. Začal překládat antické texty a náboženské spisy z nejstaršího křesťanského období od sv. Jana Zlatoústého a sv. Cypriána.[1] Jako humanista usiloval o to, aby prostřednictvím češtiny vzdělání bylo přístupné i lidem, kteří neznají latinu.
Těžiště jeho práce tkví v právnickém díle O práviech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery, k němuž čerpal především ze Zemských desk. Toto se mu stalo osudným, neboť jakmile šlechta zjistila, že Kornel chce zapsat a zveřejnit některé nálezy ze Zemských desk, o jejichž zrušení usilovala, přiměla krále Vladislava Jagelonského k odvolání Kornela z vedení Zemských desk; roku 1497 byl tohoto úřadu zbaven. Kornel však již měl dostatek materiálů a svou knihu dokončil o dva roky později.[1]
Po propuštění z úřadu žil jako soukromník. V roce 1500 se oženil a tím získal značný majetek. Přestěhoval se do vlastního domu na Malé Straně (Huťský mlýn). Od roku 1506 vystupoval jako advokát.[1] [2]
Zemřel v Praze v roce 1520 na mor.[1] Je pohřben v Praze na Malé Straně v kostele svatého Jana Křtitele Na prádle.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Psal latinsky i česky. Snažil se o vypracování češtiny na úroveň latiny, proto překládal některá latinská díla.
- Knihy o napravení padlého – jedná se o překlad, autorem je Jan Zlatoústý. Ve slavné předmluvě, na niž se odvolávali prakticky všichni obrozenci, vytyčil program českých humanistů. Jeho jádro spočívá v myšlence, že český vzdělanec by měl psát česky, a rozhojňovat tak jazykově českou kulturu, místo aby psal latinsky a přispíval k rozrůstání už tak velkolepé latinské tradice (o němčině Kornel ani nechce uvažovat).[2] Je to zároveň výtka adresovaná latinské větvi českého humanismu, zejména Bohuslavu Hasištejnskému, který se dokonce zdráhá tomu, aby bylo jeho dílo byť jen překládáno do češtiny.
- O práviech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery – právnické dílo, je zde rozebírán zápas šlechty s měšťany – autor se staví na stranu měšťanů. Dílo bylo dokončeno roku 1499,[3] o rok později (1500) vyšlo Vladislavské nařízení, které podpořilo šlechtu. Po vydání tohoto nařízení odešel Viktorin Kornel ze Všehrd z politiky. I v tomto díle se snažil dosáhnout jazykové dokonalosti. Upravená verze díla, věnovaná králi Vladislavovi, vyšla v roce 1508.[1][3]
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]- Jméno Viktorina ze Všehrd bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.
- V roce 1868 po něm byla pojmenována právnická studentská organizace Spolek českých právníků Všehrd, která působí dodnes.
- Pseudonym si po Viktorinovi Kornelovi ze Všehrd zvolila překladatelka a spisovatelka Marie Kornelová, vlastním jménem Marie Hrubešová.
- Secesní pomník s bustou Viktorína Kornela ze Všehrd od Františka Rouse z roku 1901 na náměstí v Chrudimi je kulturní památkou ČR.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h JAKUBEC, Jan. Dějiny literatury české. Praha: Jan Laichter, 1929. Dostupné online. S. 569–571.
- ↑ a b c d e LEBROVÁ, Dobromila. Viktorin Kornel ze Všehrd, humanista, právník, spisovatel. www.pozitivni-noviny.cz [online]. Pavel Loužecký, 2010-09-21 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c Viktorin Kornel ze Všehrd [online]. Pardubický kraj, 2020-09-22 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online.
- ↑ pomník Viktorína Kornela ze Všehrd - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 313–322.
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 214.
- MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1531–1532.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktorin Kornel ze Všehrd na Wikimedia Commons 
Autor Viktorin Kornel ze Všehrd ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Viktorin Kornel ze Všehrd
- Digitalizovaná díla Viktorina Kornela ze Všehrd v České digitální knihovně
- ČTedu: Viktorín Kornel ze Všehrd
